Třiaosmdesátiletá paní, důsledně skrývající svou pravou identitu pod pseudonymem Květa Legátová, poprvé překvapila literární obec loni svou sbírkou povídek „Želary“. Prvotina, líčící syrový život slovácké vesnice, zaujala uhrančivým jazykem a neobyčejným vhledem do lidských charakterů a dosud zcela neznámá učitelka na penzi se umístila na pátém místě v anketě Lidových novin Kniha roku. „Už dlouho jsem se neradoval z knížky tolik jako ze Želar. Je to příklad kumštovního díla, které je přitom obecně srozumitelné a oslovující,“ prohlásil tehdy předseda českého PEN klubu Jiří Stránský. Povídek se ujal režisér Ivo Trojan, který podle nich natáčí celovečerní film. V polovině letošních prázdnin Květě Legátové vyšla druhá kniha „Jozova Hanule“ - příběh neobyčejné lásky městské doktorky k vesnickému muži. Na Želary volně navazuje, ale na rozdíl od povídek, které ležely v šuplíku přes třicet let, je autorčina nová próza relativně čerstvou novinkou z let devadesátých. Paní Legátová žije s pěti kočkami ve svém brněnském bytě.
Žijete s pěti kočkami, zabýváte se ochranou zvířat. Kdy jste k nim získala takový vztah?
Od malička jsem byla víc kamarádka se zvířaty než s lidmi. Jsem z venkova: měli jsme kozy, králíky, kačeny, slepice, všecko. Já je milovala, což znamená, že jsem ani nic z toho nejedla.
Nejíte vůbec maso?
Sem tam ano. Vím, že člověk je všežravec, takže neodsuzuju, když někdo maso jí. S konzumací se nedá hnout. Já se snažím hlavně něco…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
