Mimochodem

Od páté do deváté třídy jsem s Michalem seděl v jedné lavici, později jsme spolu - on coby truhlářský učeň a já středoškolák - vždy o prázdninách postupně prochodili a stopem projezdili celou republiku, jež byla tehdy mnohem protáhlejší, než je dnes. Posléze jsme se ocitli na opačných koncích světa. Když se Michal po převratu zajel poprvé podívat z Austrálie do staré vlasti, zeptal jsem se ho, jak se mu žije hlavou dolů. „Ani ti to nepřijde, když tak žijou všichni,“ řekl. Dozvěděl jsem se, že bydlí s Japonkou jménem Naoko v malém domku na úzkém pásu pevniny mezi oceánem a jezerem, které se jmenuje Labutí. Opravdu tam prý je spousta labutí, ale úplně černých, neboť u protinožců musí být všechno obráceně. Tomu ostatně odpovídá i Michalova práce. Vyrábí pro australské starožitníky zbrusu nový starý nábytek. Letos se Michal počátkem srpna opět objevil v Česku. U protinožců, kde je všechno naopak, zrovna vrcholí zima, kterou nemá rád. Nemrzne sice, jenže právě proto ji Australané ignorují a všude je lezavo, protože se nikde netopí. Zato o Vánocích jsou parna. Loňské Michal strávil přímo uprostřed kontinentu v pouštním městečku Alice Springs, které leží na říčce Todd. Všichni se tam prý těšili na další ročník vodáckých závodů, tzv. pivní regatu, jenže se nekonal. Normálně totiž závodníci běží vyschlým řečištěm ověšeni plechovkami od piva, sdrátovanými do tvaru nejrůznějších plavidel, jenže toho roku následovala jedna průtrž mračen za druhou a říční regata musela být zrušena…