Vidět Mercury Rev a zemřít

Cambridge je město historické a převelice úhledné, uspávající prázdninový poklid v centru narušuje jen konverzace majetně vyhlížejících turistů a asertivní žádosti místních žebráků o pár drobných. Rockový klub Junction ovšem jako by patřil do nějaké jiné Cambridge - nevzhledná stavba nedaleko místního železničního uzlu, dostatečně vzdálená od obydlených míst, takže hluk tamní produkce ruší nanejvýš pár zabloudivších výhybkářů. Ani zařízení klubu se nesnaží budit zdání nějaké zvláštní sofistikovanosti, jediné cizokrajné pivo na nápojovém lístku je australský Foster, vyhladovělý rocker si na druhou stranu může za směšnou cenu dopřát menší závěj bramborových hranolků. Také návštěvnictvo působí dojmem, že svému zevnějšku věnuje menší péči než alternativní manekýni z metropole. Třetí prázdninové úterý je ale v klubu Junction na koncertě amerických Mercury Rev narváno k prasknutí, a to o jeho kulturnosti každopádně svědčí.

Blízko zázraku

Mercury Rev v červnu vystupovali jako hlavní hvězdy festivalu Meltdown (vybral je jeho letošní dramaturg David Bowie) a poté v Británii odehráli ještě pár koncertů. Větší část devadesátých let členové kapely usilovně a dosti úspěšně pracovali na své sebedestrukci, což frontman Jonathan Donahue kdysi komentoval slovy: „Většina kapel si začne píchat až kolem třetí desky, my se do toho dali ještě dřív, než byla hotová první.“ Několika členům Mercury Rev se ale podařilo dát se opět dohromady a bez větších ambicí natočili…