To se musí zastavit

Rámeček

INGE KIRSTINE SAGILD (75 let) pochází z Dánska, ale více než 40 let prožila v různých zemích rozvojového světa. Jako biochemička pomáhala léčit epidemie a nemoci v Grónsku, Ugandě, Malawi, Kalkatě, Laosu a jinde. V Nepálu se poprvé setkala s otroctvím a o tomto - v Asii i Africe rozšířeném fenoménu - začala zveřejňovat svědectví. Od r. 1998 žije trvale v Dánsku a věnuje se vedení Danish Anti-Slavery Committee (Dánského výboru proti otroctví), který před dvěma lety založila. O její činnosti v Nepálu natočila dánská dokumentaristka Ulla Boje Rasmussen snímek „V oku tygra“, který se promítal i na posledním pražském festivalu dokumentární tvorby Jeden svět.

Pracovala jste v mnoha zemích světa, žila jste v Londýně, Grónsku, v Asii, Africe… Jak jste se k takovému životu dostala?

Úplnou náhodou. Jeden lékař mě požádal, abych jim pomohla v laboratoři a s krevní bankou. Moje první cesta vedla na sever Norska, potom jsem jela do Grónska - a tam jsem zůstala šest let..

Copak se člověk může náhodou stát dobrodruhem? Nějak jste k tomu přece musela inklinovat. Měli jste to v rodině?

Ani ne. Rodiče byli obchodníci, patřili jsme k lepší střední vrstvě, vždycky jsme měli auto, velký dům. Matka dostala jako první děvče ze své rodiny vzdělání, otec byl z velmi staré rodiny, bylo tam daleko víc peněz, a možná proto měl představu, že bych měla být dobrou ženouv domácnosti. To jsem nechtěla. Od malička mě fascinovalo výtvarné umění…