Na světě je mnoho míst, kde se lze podívat zlu do tváře. Jedno z nich je Kongo, ohromná nepřístupná země, v jejíchž dějinách není snad jediný světlý moment. Mírová dohoda, podepsaná minulý týden mezi konžským prezidentem Josephem Kabilou a jeho rwandským protějškem Paulem Kagamem, se po delší době zdá být novým zábleskem naděje, že se zlé duchy podaří vůbec někdy vymýtit.
Importovaná válka
Let vojenským vrtulníkem z hlavního rwandského města Kigali do válečných zón v konžské provincii Jižní Kivu trvá půldruhou hodinu. Je to let z jedné z nejmenších afrických zemí do jedné z největších. Rwanda je hustě osídlená a kultivovaná - políčka s kukuřicí, cukrovou třtinou a zeleninou lze zahlédnout i na vrcholcích kopců. Naopak pusté planiny a vyhaslé sopky ve východním Kongu neukazují stopy civilizace. Není vidět jediná silnice či sloup elektrického vedení. Pouze tu a tam se objeví vesnice, typické kulaté chýše z hlíny, pokryté slaměnou střechou.Chvílemi se v krajině také ukážou jizvy v podobě povrchových dolů. Je to absurdní, ale zlu se v Kongu vždy dařilo právě proto, že to je bohatá země. Všechny zdejší války, i ta nynější, se dají vykládat jako boj o to, kdo si ukousne větší koláč ze zásob zlata, mědi, diamantů a kobaltu.Současná válka, do níž se kromě konžské armády a místních kmenových uskupení zapojila ještě vojska Rwandy, Ugandy, Čadu, Namibie, Angoly a Zimbabwe, má navíc důležitou aktuální příčinu. Přenesl se sem střet, který vypukl před…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
