Vše, co je dnes na českých městech zajímavé, pochází alespoň z předválečných časů: staré domy, staré ulice, stará náměstí. Nic nového, co by dokázalo veřejné prostory oživit, zpříjemnit, čeští občané nevymysleli, říkají s oblibou skeptici. Navíc místo pečlivé ochrany si ani těch starých zákoutí a kouzelných míst neváží a ničí je. Zvláště prý toto rčení platí pro Prahu, kterou jezdí obdivovat celý svět. Zatímco třeba v Berlíně pracně rekonstruují staré tovární haly, a až potom v nich dělají obchodní domy, v Praze na Smíchově napřed úžasný areál fabrik srovnají se zemí a na parcele pak vyroste fádní skleněné město bez ducha.Novým příspěvkem do debaty na téma úpadek veřejného prostoru v Čechách je nyní přestavba podle architektů „jednoho z nejhezčích náměstí v zemi“ - Palachova náměstí v Praze.
Rozhodně dláždění
Palachovo náměstí není klasický staroměstský rynk, vzniklo poměrně pozdě. Původně - až do 17. století - zde bylo smetiště. Teprve se stavbou hlavní pražské koncertní síně Rudolfina zhruba před sto čtyřiceti lety vznikl unikátní prostor s výhledem na Pražský hrad. Náměstí postupně vystřídalo šest názvů, poslední za normalizace zněl Krasnoarmějců. Tehdy zmizela dlažba a prostor protínalo několik parkových pěšin s obřím záhonem, kde se pravidelně vysazovala hvězda z rudých karafiátů.Po pádu železné opony hvězda zmizela a vystřídal ji příspěvek postkomunistických budovatelů hlavního města: obří větrák podzemního parkoviště trčící z trávníku…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu