Spravedlnost pro Helenu

Zpěvačka Helena Vondráčková žalovala před dvěma lety kritika Jana Rejžka za tvrzení, že její triumfální návrat na výsluní populární hudby zosnovali mafiáni, kteří ji v médiích prosazovali už za normalizace. Když dal letos v lednu městský soud za pravdu kritikovi, odvolala se umělkyně k Vrchnímu soudu, který se minulý týden pro změnu přiklonil na její stranu. Rejžkovi nyní nezbývá než se omluvit, nebo se obrátit na Nejvyšší soud v Brně. Pokud ten rozhodne v jeho prospěch, může se Vondráčková dovolávat spravedlnosti u Ústavního soudu. Uspěje-li, postoupí Rejžek věc možná až před mezinárodní tribunál. Zpěvačka se prý po výroku městského soudu, který její žalobu zamítl, obávala, „že tady žádná spravedlnost neexistuje“, nyní se však cítí „očištěna od lži“. Jak se to Vrchnímu soudu povedlo? Zatímco se městský soud zabýval obtížným zkoumáním, zda Rejžkovo tvrzení odpovídá reálným poměrům v českém kulturním zákulisí, Vrchní soud se soustředil na výklad pojmu mafián. V článku pro širší veřejnost jej prý nelze užít v přeneseném smyslu slova, ale pouze v původním, jež signalizuje spojitost s nezákonným jednáním. Spravedlivé jsou svým způsobem oba soudní verdikty, což jen odráží mravní schizofrenii postkomunistických poměrů. Mafiánství zde totiž bylo dlouhá desetiletí uzákoněno ústavním principem vedoucí úlohy strany. I když gubernátor české kultury Miroslav Müller vypadal jako mafián, mluvil jako mafián a jednal jako mafián, nebyl mafiánem, ale vykonavatelem kulturní politiky.…