Jedete na horní plošině londýnského patrového autobusu a někdo se s vámi chce dát do řeči. Ale vy vzdorujete: nevíte, jestli je opilý nebo pomatený, nebo zda si opravdu chce popovídat. V hospodě se kontakty navazují relativně snadno, ale mnohé z nich jsou pořád ještě doménou mužů. Dívat se upřeně na příslušníka/příslušnici opačného pohlaví v podzemní dráze se považuje za neslušné a může to vyvolat agresivní reakci. Chcete-li se s někým seznámit, neřku-li navázat vztah, zbývají diskotéky, podnikové či soukromé večírky - nebo náhoda. Dalších neutrálních prostorů k setkání v britském životě moc není. A pokud se v životě trochu opozdíte a zůstanete sami v době, když se třicítka blíží nebo je překročena, pozvání na večírky je čím dál méně, vaši vrstevníci jsou většinou zadaní a čekají rodinu a váš společenský život se ocitne na bodu mrazu.
Předplacené rande
Příležitostí k „přirozeným“ setkáním a láskám na první pohled v dnešní Británii není mnoho, a tak není divu, že se poddaní Jejího Veličenstva při hledání partnerů uchylují k alternativním metodám. Tyhle metody se v posledních deseti letech dramaticky proměňují. Stále ještě nacházíme den co den v novinách v rubrice „Osiřelých srdcí“ tisíce inzerátů, v nichž muži či ženy s GSOH WLTM (good sense of humour/would like to meet - se smyslem pro humor by rády/i potkaly/i) PSS - partnera svých snů. Jenomže v dnešní překotné době, kdy člověk tráví většinu života v zaměstnání vyděláváním na hypotéku, je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
