Česká tragédie

Soudkyně Petra Janoušková, která poslala do vazby někdejšího generálního sekretáře ministra zahraničí Karla Srbu, řekla deníku Právo: „Jedná se o velmi inteligentního muže. Jeho odpovědi byly na úrovni.“ Těžko najít tvrzení, které by tolik kontrastovalo s dojmem, jejž si o případu nájemné vraždy a jeho hlavním aktérovi udělá čtenář novin. MF Dnes otiskla Srbovu fotografii. Je na ní chlapík s typickou vizáží veksláka, který se řízením historie přetransformoval v podnikatele a politického pomocníka: sice už ne fialové sako a bílé ponožky v hnědých mokasínách, zato na krku silný zlatý řetěz a ruka ozdobená pečetním prstenem velikosti dvacetikoruny. Stovky let platné pravidlo, že schopný gangster je nenápadný a na pohled seriózní, jako by neexistovalo. Na schůzku s novináři Sabinou Slonkovou a Jiřím Kubíkem si Srba před časem přivedl „zlého muže“. Zatímco se Srba uchichtával, zlý muž strašil novináře pádnou výhrůžkou „přijdeš o novinářský papíry, Kubíku“ - fízl, který zaspal revoluci. Na otázku, kde vzal deset milionů na nákup nemovitostí, Srba promyšleně odpovídá: Dostal jsem je od matky, našetřili to s otcem, měli jsme to doma v krabici. Při domovní prohlídce u Srby se najdou dvě pistole, střílecí tužky (!) a dalších třicet milionů, tentokrát v igelitových pytlících. Pak je tu archiv článků Slonkové (nikoli mužů, kteří o Srbovi psali) a její fotografie s nápisem „likvidace“. Srba na to neodpoví jako každý zločinec, že mu fotku někdo podstrčil, ale vykutáleně sdělí: chtěl…