Ať nás neterorizují

Potemnělým kostelem svatého Jiljí v Hořovicích problikává světlo čtyř velkých svící. Několik starších žen a jeden mladík pozorně naslouchají, jak farář Antonín Damián Nohejl káže o hrdosti na svou víru. Jeho slova ke konci podkresluje dunění dvou zvonů, které církvi před čtyřmi měsíci darovali z amerického exilu dva místní farníci. Vedle radosti a štěstí však jejich dar do vsi přinesl i nečekané protesty a boj.

Vzpoura

„Byli jsme nadšeni,“ vzpomíná na příchod daru manželů Sudíkových farář Nohejl. „Náš kostel měl do té doby jen jeden starý zvon, který již zdejší babičky nemohly rozhoupat, a díky těmhle elektricky poháněným zvonům jsme mohli obnovit zpřetrhanou tradici vyzvánění na mši.“ Radost faráře a jeho věřících však netrvala dlouho. To, co v nich vzbuzovalo nadšení, považovala řada hořovických občanů spíš za noční můru. Lidé si stěžovali, že jim dunění zvonů o šesté ráno přerušuje spánek. Došlo i na pouliční guerillu: někdo opakovaně odpojil elektřinu napájející kostel, pak dokonce poškodil elektrický přivaděč a pomaloval svatostánek hákovými kříži. Vyvrcholením souboje byl nájezd místního obchodníka s počítačovými programy Bohumila Vošického, který uprostřed nedělní mše zaparkoval se spuštěným klaksonem své auto před dveřmi kostela. „Prostě mi tehdy ujely pod vlivem bolestivého vyzvánění nervy,“ mává nad incidentem rukou pan Vošický. Faktem ale je, že protest měl úspěch: farář Nohejl poté posunul vyzvánění až na sedmou hodinu a pokusil se s…