Sekáče do stoupy

Do malého obchůdku v přízemí panelového domu na omšelém varšavském sídlišti Ursynów právě vešla paní s kočárkem a pátravým pohledem zkoumá řadu věšáků s oblečením. „Nechodím sem s konkrétní představou, hledám, a když mi něco padne do oka, prostě si to koupím. Někdy si neodnesu nic, jindy třeba několik věcí najednou,“ dává se ochotně do řeči. Větší nákupy si může bez problémů dovolit. Ceny se pohybují v jednotkách, maximálně desítkách zlotých. Jsme v jednom z více než šestnácti tisíc polských second handů, které patří v zemi k nejpopulárnějším obchodům a pravidelně je navštěvují statisíce zákazníků. Ještě minulý týden ale nechybělo mnoho k tomu, aby Poláci o velkou část svých oblíbených bazarů přišli.

Textilky se bouří

Prvního července totiž v Polsku vstoupil v platnost zákon o odpadovém hospodaření, podle jehož ustanovení směl být do země nadále dovážen použitý textil pouze v případě, že bude roztříděn na jednotlivé druhy oblečení nebo tkanin. Tedy zvlášť košile, zvlášť kalhoty, odděleně trička a závěsy či pyžama. Second handy se však velké oblibě těší zejména proto, že ve velké většině zprostředkovávají právě dovoz netříděného, a tedy velmi levného oblečení. Ohrožení majitelé bazarů neváhali a obratem sepsali protestní petici, k níž se připojily i tisíce lidí zaměstnaných v třídírnách, kterým hrozila ztráta zaměstnání také. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Během dvou týdnů podepsalo petiční archy na dvě stě tisíc pobouřených zákazníků a…