Na Východní frontě neklid

Hrdina, vlastizrádce, osvoboditel. Ve službách rodné zemi prošel válečnými zákopy a v první linii se účastnil nejkrvavějších bitev 2. světové války. Pár let po jejím skončení se mu za to bolševici odměnili ponižujícím žalářem a veřejným zostuzením. Na očištění svého jména pak hrdý voják toužebně čekal čtyřicet let. Dožil se. Když jej v prvním červencovém týdnu v britském Northamptonu pohřbívali, měl na sobě uniformu s hodností generálmajora a na hrudi řád Milána Rastislava Štefánika - Josef Buršík.

Masakr u Sokolova

„Každý z nás, účastníků národního odboje proti nacismu, měl stejný cíl: nedopustit, aby zvítězil nacismus, a přičinit se, aby naše republika byla co nejdříve osvobozena. A naprostá většina z nás byla také toho názoru, že nesmíme dopustit, aby bylo po osvobození nastoleno takové politické zřízení, jaké jsme poznali v Sovětském svazu. Přísahal jsem, že doma nebudu mlčet o tom, jak nelidské je komunistické zřízení ,v zemi, kde zítra již znamená včera',“ vzpomíná legenda protinacistického odboje Josef Buršík ve své knize Nelituj oběti. Svoji přísahu dodržel. Právě proto se tento Hrdina Sovětského svazu dostal nejprve do vězení na Mírově a pak zmizel z komunistických čítanek a učebnic na dlouhá desetiletí. Fascinující vojenská kariéra chodského rodáka Josefa Buršíka začala bezprostředně po okupaci Sudet. Právě v reakci na jejich zabrání se rozhodl odejít do Polska, kde se v Bronowicích připojil k dalším uprchlým československým vojákům…