Bavila mě divnost města

Dvaadvacetiletá Petra Hůlová má za sebou roční pobyt v Asii a před sebou vydání své první knihy. Paměť mojí babičce vyjde v Torstu až v září, a již dnes se o knize mezi literárními kritiky hovoří. Studentka kulturologie a mongolistiky vypráví mozaiku nepříznivých osudů pěti žen spjatých příbuzenskými svazky. První polovinu odvypráví jen jedna z nich - nejdříve se vrací do dětství stráveného v jurtě, poté se vzpomínky přesunou do městského nevěstince. Postupně se přidávají vyprávění její matky, mladších sester a dcery, přitom každá z nich stejné události vidí z jiného úhlu. Také osudy žen jsou zcela odlišné. „Například nejmladší sestra zůstává celý život na venkově, je to prostě takovej venkovskej balík. A dcera vůbec neví, že její matka pracuje v bordelu. Když se to dozví, uteče z domova,“ prozrazuje mladá spisovatelka. A naznačuje i konec. Zestárlá hlavní hrdinka se vrací zpět do svého rodiště. Poslední obraz - Dzaja sedí sama před jurtou a přemýšlí…

Jáchym Topol, který tvůj rukopis již četl, byl mimo jiné nadšený z toho, jak jsi vystihla atmosféru v nevěstinci. Takový mongolský podnik jsi opravdu navštívila?

V mongolském bordelu jsem nebyla. Byla jsem v mongolských striptýzech a na podobných laciných místech. Vlastně jsem si to vymyslela, takhle si mongolskej bordel představuju.

Kniha je bezesporu inspirována Mongolskem. Nejen prostředím, ale i slangem, který používáš. Napsala bys knihu i v případě, že bys neodcestovala?

No,…