Kabinet minulou středu zrušil soutěž o ČEZ a do konce února mají ministři financí a průmyslu navrhnout, co dál. Mají se ti, kdo tuto privatizaci od počátku považovali za špatnou a podezřelou, nyní radovat? Ne. Ještě ne. I když britské Financial Times i mnozí domácí komentátoři najisto píší, že o české elektroenergetice se rozhodne až po volbách, vláda si stále nechává otevřená zadní vrátka. Zvlášť krátká lhůta „do konce února“ vede k ostražitosti. Ministr Grégr už podle svých slov představu o dalším postupu má, zatím ji však prý neřekne. Není třeba. Kdyby se pan ministr podíval do zrcadla, uviděl by, že má napsáno na čele PŘÍMÝ PRODEJ FRANCOUZŮM. Jiná věc je, jestli má Grégr - pár měsíců před ohlášeným odchodem z politiky - dosud takový vliv, aby prosadil, co si zamane. V rozhodování bude mít slovo i ministr financí Rusnok, který by naopak rád v politice setrval. Jako jeden z volebních lídrů by se měl řídit elementárním pudem sebezáchovy. A ten velí: voliče není radno dráždit dalším rozhodováním bez soutěže, a už vůbec ne při největší privatizaci v historii.
Český folklor
Další protahování grégrovské privatizace škodí pověsti země. Představme si jen, jak soutěž vnímali zahraniční uchazeči. Ve Financial Times se dočtou, že v České republice je k mání výnosný majetek - deset uhelných, třináct vodních a dvě jaderné elektrárny. ČEZ byl v roce 2000 druhým největším vývozcem elektřiny v Evropě (po Electricité de France), vydělal přes osm miliard a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
