Což takhle dát si guláš

Pan Kohn přijde do masny a říká: „Vzal bych si dvacet deka tamhletoho salámu.“ Řezník se podiví: „Ale ten je přece vepřový.“ „Ptal se vás na to někdo?“ okřikne jej dopálený Kohn. Oblíbená židovská anekdota dobře ilustruje vztah sekularizované části izraelské populace k jednomu ze základních atributů judaismu - speciálnímu způsobu stravování známému pod termínem košer. Ten dnes v Izraeli vyvolává stále větší vášně. Důvodem je především skutečnost, že starozákonní přikázání neovlivňují jen život ortodoxních věřících, ale hrají i významnou politickou roli.

Rabín na výletě

Předpisy, kterými se řídí židovské stravování, pocházejí ze Třetí knihy Mojžíšovy. Jde o poměrně složitý systém, přesto je však možné popsat alespoň několik jeho základních principů. Předním pravidlem je rozdělení zvířat na čistá a zakázaná. K první skupině patří všichni přežvýkaví sudokopytníci, symbolem savců druhé skupiny je vepřové. Ptáci jsou povoleni všichni kromě masožravých a mrchožroutů, ryby pouze se šupinami a ploutvemi. Druhým základním principem kašrutu, jak se celý systém jmenuje, je oddělování mléčných a masných výrobků při jejich přípravě i konzumaci. Potraviny nespadající k masu ani mléku, mezi něž patří kromě ovoce a zeleniny také například vajíčka, jsou takzvané parve a mohou se požívat v libovolných kombinacích. Posledním ze základních nařízení, které se týkají přípravy masa, je speciální způsob porážky zaručující maximální odkrvení. Ačkoli se tyto příkazy…