Takovou hostinu, jakou v pondělí uspořádal prezident Václav Havel na počest japonského císaře Akihita, na Pražském hradě už dlouho nezažili. Sto padesát hostů a především luxusní delikatesa v podobě „do růžova pečené“ telecí svíčkové, servírované vůbec poprvé. Chvilka gurmánského požitku hradních hostů za sebou ovšem tentokrát zanechává zvědavou otázku: jak by těm lidem chutnalo, kdyby věděli, co se za tímhle vybraným pokrmem skrývá?
Telátka z Letohradu
Zatímco i běžný konzument masa zhruba tuší, jak vypadá chov kuřat, prasat nebo dospělých krav, o produkci telecího masa se toho moc neví. Jde o vybraný pokrm a byznys, který je s ním spojený, není tak velký jako v případě jiných druhů hospodářských zvířat. „Přesto stojí za pozornost, protože představuje krajní stupeň zneužívání zvířat,“ tvrdí nejznámější světový kritik vztahu lidí a zvířat, australský filozof Peter Singer ve své knize Osvobození zvířat. „Ze všech forem intenzivního zemědělství, které se v současnosti praktikují, je chov telat morálně nejnepřijatelnější.“ Jeho podstatou je vlastně technický problém: jak dosáhnout toho, aby zvíře vyrostlo co nejvíc, a přitom si jeho maso zachovalo vlastnosti masa malého neodstaveného telátka. Není to jednoduché, ale chovatelé to postupně zvládli. Cenou ovšem samozřejmě jsou zcela hororové životní podmínky příštích pečínek. Zajímavé přitom je, že celé to peklo nejde omluvit obvyklým odkazem na nutnost „něco jíst“: za utrpením telat stojí jen a jen…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu