Jedna země, dva systémy, tři města

Před pěti lety přecházel Hongkong pod čínskou správu za obrovské pozornosti světových médií. Svět byl fascinován bezprecedentním převzetím vzkvétající kapitalistické enklávy, založené na lassez faire a volném obchodu, komunistickou velmocí. Řada pozorovatelů předpovídala zmar a zkázu.

Status quo

Již tehdy bylo nicméně při bližším ohledání zřejmé, že žádné drastické změny nejsou v krátkodobém horizontu pravděpodobné. Čína měla jasný zájem na uchování statu quo, její prioritou v Hongkongu bylo udržení hospodářské a společenské stability. Žádné pohlcení kapitalismu komunismem nebylo na pořadu dne. Převzetí Hongkongu naopak spíše stvrdilo postupnou transformaci pevninské Číny v hybridní systém s převládajícími prvky hospodářského kapitalismu. Peking neviděl v Hongkongu objekt třídního boje, ale tahouna své nově budované tržní ekonomiky. V politické strategii Pekingu byl navíc Hongkong jen prvním krokem k mnohem ambicióznějšímu programu - plánovanému „znovusjednocení“ s Tchaj-wanem. Názorná ukázka hladkého fungování doktríny „jedna země, dva systémy“ měla skeptické Tchajwance přesvědčit o schůdnosti podobného uspořádání i pro jejich „provincii“. Případné změny se daly očekávat spíše ve střednědobém horizontu. Vzhledem k hypotetické konvergenci pevninské Číny k podobnému ekonomickému a teoreticky snad i politickému modelu se ani v tomto ohledu nerýsoval žádný zásadní zvrat. Vše nasvědčovalo hladkému ekonomickému propojení, potenciální problém se čekal…