Proti, ale každý zvlášť

Debata o antisemitismu, která už pár týdnů běží Německem, pokročila do dalšího stadia. Od výroků místopředsedy liberální strany FDP Jürgena Möllemanna (viz Respekt č. 23 a 25/2002) přes spor o dosud nevydanou knihu spisovatele Martina Walsera se celá věc dostala koncem června až do Spolkového sněmu. Co z toho plyne? A blíží se nějaký závěr? Jürgen Möllemann již koncem května vyjádřil pochopení pro palestinské atentátníky ve Svaté zemi, neboť je prý lidsky pochopitelné, že lidé na okupovaných územích se bouří proti okupantům. Ani slovo o kauzalitě problému, o tom, proč je nutná vojenská přítomnost na Západním břehu Jordánu. Dále Möllemann řekl, že Židé si mohou na soudobý antisemitismus sami. Rozdmýchává ho prý „svými netolerantními a záštiplnými výroky“ také Michel Friedman, člen vedení Ústřední rady Židů v Německu. Oheň byl na střeše. Německo je už v mnohém ohledu „normální zemí“, může ale německý politik dvě generace po holocaustu, v době, kdy ještě žijí desetitisíce lidí s vytetovanými čísly na předloktí, beztrestně říci, že Židé si mohou za antisemitismus sami? Nepřipomíná se tu návrat neblahé minulosti? V tom spočívalo jádro mediální debaty. Následoval „případ Walser“. Dosud nevydaná kniha Smrt kritika, kterou Martin Walser poskytl deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung pro možnou publikaci, vyvolala pozdvižení. V roli jejího…