Ještě v prázdninových měsících roku 1989 trávili Češi hromadně dovolenou v Jizerských horách nebo u Máchova jezera a celozávodní rekreaci jim zpestřovala jen kolektivní zábava organizovaná všudypřítomným ROH. Movitější mířili k maďarskému Balatonu nebo na mořské pláže „spřátelených zemí“. Už o rok později se ale první tisíce českých rekreantů tísnili v přeplněných letoviscích Španělska a Itálie. Středozemní pobřeží pak každoročně zaplavovali se stejnou intenzitou jako kdysi kempy na Lipně. Týden strávený v uniformních bungalovech či podřadných hotelech poblíž vydupaných pláží Costa Brava nebo Bibione se stal pro desetitisíce rodin událostí, na kterou se připravovaly celý rok. Za dvanáct svobodných let se však nezměnila jen místa, kam zdejší rekreanti jezdí. Proměnou postupně prochází i způsob, jakým dovolenou tráví.
Chalupáři jedou k moři
Fenoménu zvanému turistický ruch dala vzniknout 30. léta minulého století. Většina evropských zemí tehdy zavedla institut dovolené a obyvatelé měst, kteří nebyli péčí o hospodářství vázáni na jedno místo, začali stále častěji volného času využívat k výletům mimo domov. Tuzemští rekreanti se však z rostoucích možností poznávání netěšili dlouho. Svobodné cestování bylo jednou z prvních oblastí, které udělali komunisté po nástupu k moci přítrž. Stranou řízené odbory pak vybudovaly po celé zemi síť dotovaných masových rekreačních středisek, v nichž měl podle představ komunistických plánovačů "pracující lid během…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
