Jedna konkrétní situace viděná dvojíma očima může dát dva různé obrazy. Záběr číslo jedna: skoro dva roky vybuchují denně autobusy, pizzerie či kavárny, náhodně vybrané objekty plné náhodných hostů, následují cílené odvety armády na infrastrukturu teroru, ale svět mluví o dvou rovnocenných stranách téhož konfliktu a nekonečném cyklu násilí. Pak se lídr jediné supervelmoci postaví proti teroru - na naši stranu. Bůh mu žehnej, říkají na adresu George W. Bushe Izraelci. Záběr číslo dvě: uplynulo deset let od doby, kdy nám slíbili vlastní stát namísto okupace, ale pořád nic. Svět sice mluví o našich právech, ale přes všechny řeči skutek utek. Může se někdo divit zoufalému odporu? A pak lídr jediné supervelmoci na rovinu sdělí, že - chceme-li skutečně vlastní stát - náš prezident by neměl být prezidentem. Čert aby ho vzal, říkají na adresu George W. Bushe Palestinci. Tuto okatou rozpolcenost vyvolala řeč amerického prezidenta z 24. června.
Už bez Arafáta
Minulé pondělí pronesl americký prezident zásadní projev na téma amerického přístupu ke Svaté zemi, na který se čekalo už pěkných pár týdnů. Vyzval v něm Palestince, aby Jásira Arafáta nahradili jiným lídrem, který by nebyl zkompromitován terorem, jinak nezískají vlastní stát. Vznik tohoto státu USA podpoří, ale jen tehdy, až bude mít palestinský lid nové lídry, nové instituce a nové bezpečnostní dohody se svými sousedy. Arafátovo jméno sice v projevu nepadlo, ale trčelo z něj jak sláma z bot. Každý…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
