Obtížen pamětí

Málokdy se vyskytne kniha, při jejímž čtení vzniká jistota, že ji mohl napsat jen jeden jediný člověk, a to jediným možným způsobem. Černé sezony, jediné beletristické dílo Michala Glowinského (nar. 1934), polského literárního vědce zabývajícího se mj. sémantikou totalitního newspeaku, k takovým dílům patří. Černé sezony v názvu znamenají pro autora ty nejtemnější dějinné průrvy, období, kdy jakékoli lidské myšlenkové úsilí i zkušenost jsou vydány napospas ochromující krutosti a plánovitému zlu. Tématem vyprávění jsou vzpomínky na dětství prožité v různých úkrytech nacisty napadeného Polska. Očima dětského hrdiny vnímáme krátký úsek „života člověka, který byl odsouzen k záhubě již v dětství“. Na konci války bylo Glowinskému jedenáct let. Autor zdůrazňuje, jak často ho zrazuje paměť, a faktografickou přesnost svého díla neustále zpochybňuje slovy jako „nevím“, „nejsem si jist“. K vylíčení atmosféry varšavského ghetta, kam se s rodinou dostal po přesunu z ghetta v Pruszkově, vystačí s detailními popisy barev - monotónní střídání šedé, hnědé a černé se mu stalo popřením barevnosti světa. Varšavské ghetto, přestupní stanici do vyhlazovacích táborů, kde podle vzpomínek nepřetržitě bloudil hustý dav lidí („bylo těžké se jím prodrat“) zbavených práv, soukromí a majetku, nevidí zjitřelá dětská mysl jako místo otřesných scén, pamatuje si však svatební pár, kamsi jedoucí v bryčce bez koně - kůň, zvíře z venkova, do vzpomínek na ghetto nepatří.

Zákusek

…