Praha ví po Seville to, co věděla před ní - má reálnou šanci dokončit vstupní rozhovory do poloviny prosince a podepsat smlouvu o přistoupení na jaře 2003. Evropský summit nepřinesl pro kandidáty žádná překvapení, potvrdil však některé domněnky a zejména uložil samotným členům EU úkoly, jejichž splnění je nezbytné pro dokončení díla.
Do začátku listopadu
Španělsko jako předseda Rady EU před summitem vydřelo mnohosmyslnou „dohodu o nedohodě“, která formalizovala odklad diskuse o přímých zemědělských podporách pro nové členy na období po německých volbách. V Seville byl stanoven termín do začátku listopadu. Je to důležité - jakmile EU zaujme pozici k finančním aspektům rozšíření, může začít jednání o definitivních podmínkách členství. Čím dříve to bude, tím více na ně bude času. Sevillské usnesení vytváří prostor zhruba čtyř pěti týdnů. Je to méně, než kolik prosazovali Španělé i Dánové (do bruselské schůzky 24.-25. října), ale více, než chtěli třeba Němci (až do summitu EU v půli prosince v Kodani). Východní rozšíření EU se tak po dekádě řečí o historickém smíru kontinentu stalo rukojmím německých citlivostí, které se týkají zlomku z 1,08 % HDP, jímž členské země přispívají do společného rozpočtu. Ještě více však závisí na různém vidění společné zemědělské politiky - Francie či Španělsko přejí nováčkům přímé podpory nikoli proto, že by milovaly Čechy nebo Poláky, ale proto, že bojují o zachování subvencí pro sebe. Němci, Britové, Nizozemci nebo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
