Rudí nahoru, ostatní dolů

Skalní čtenáři Respektu zažívají už počtvrté od revoluce v listopadu 1989 jakýsi „politickogeografický červen“. Už počtvrté mají před sebou červnové číslo týdeníku, které geograficky analyzuje povolební situaci (pro osvěžení paměti – po letech 1992, 1996 a 1998). Přesněji řečeno dává tuto situaci do kontextu uplynulých voleb i jejich posunů a zkoumá, zda, v čem, do jaké míry a proč se věci změnily. Co se změnilo mezi volbami 1998 a 2002? Aniž bychom si dělali nárok na úplnost a jasnozřivost, stačí se podívat na to, jak se v předchozích mapách Respektu vyjadřovala povolební dichotomie. V roce 1992 šlo hlavní dělítko mezi stranami proreformními a protireformními. V roce 1996 jsme se posunuli na rozhraní pravice versus levice (navíc ještě extrémy, rozuměj komunisti a sládkovci). Totéž platilo v roce 1998, protože těsně po volbách – v době, kdy se naskýtalo pravicově-většinové řešení – snad nikdo nemohl předpokládat, že toto dělení vyšumí ve prospěch opoziční smlouvy. Po této zkušenosti je tudíž v roce 2002 na místě opatrnost, a proto jsme zvolili analýzu po jednotlivých stranách. Proto také letošní výsledky navazují na staré referenční mapy z roku 1998, které ilustrovaly poměr mezi pravicí a levicí, jen velmi volně. Není to prosté pokračování trendů a vývoje jednotlivých seskupení po čtyřech letech, ale je třeba rozlišovat podle jednotlivých stran a v případě Koalice i mezi ČSL a US (pro rok 1998 jsme retrospektivně spočítali hypotetický výsledek dnešní…