Alchymie venkovské pohody

První červnový čtvrtek zahájily Muzeum města Brna a Moravská galerie dvě paralelní výstavy, které dohromady tvoří dosud největší retrospektivu díla Antonína Procházky, malíře bytostně spjatého s metropolí Moravy. Expozice na Špilberku v Muzeu města Brna je o něco rozsáhlejší a pro běžného diváka poutavější, neboť více hýří barvami. Malířská tvorba umělce tu je předvedena tradičně a přísně chronologicky od prací kolem roku 1904 až do Procházkovy smrti v roce 1945. Doplňuje ji bohatá dokumentace včetně umělcových deníků a korespondence s Procházkovým blízkým přítelem Emilem Fillou. Druhá část retrospektivy v Pražákově paláci představuje vedle obrazů hlavně kresby, návrhy užitého umění, nábytek, ale i grafickou a knižní tvorbu. Dostáváme se tu k pramenům Procházkovy tvořivosti, které nemusíme odhalit nahoře na Špilberku, kde přípravné kresby k obrazům chybí. Rozdělení výstavy mezi dvě instituce se ukázalo jako docela smysluplné: díky této spolupráci se podařilo vydat rozsáhlou knihu, která přesahuje pojem katalog a je vlastně první monografií malíře od práce Alberta Kutala vydané roku 1959. Antonín Procházka pocházel z Vážán u Vyškova a svůj rolnický původ nezapřel ani v mondénním Brně první republiky, kam se přestěhoval v roce 1924. Tehdy ve dvacátých letech maloval městské motivy křehce a s ostychem, jakoby v divadelních kulisách. Svět kaváren se čtenáři novin jej sice baví, ale dává přednost zahradnímu prostředí (V sadě, 1928). Když maluje automobil, pak v půvabné…