Největším trhákem předvolební kampaně byla obrana národních zájmů. Politici z ODS, kteří obětavě vyrazili do boje proti Evropské unii, sudetským Němcům, obyčejným Němcům, Rakušanům, Maďarům, Vietnamcům a dalším potenciálním narušitelům české suverenity a identity, mohou být s výsledkem voleb 2002 velice spokojeni. Národní zájmy se podařilo uhájit: sečteme-li zisk ODS a komunistů, máme před sebou pěkný, bezmála pětačtyřicetiprocentní blok politiků, na které si bruselští byrokraté hned tak nepřijdou. Vítězná sociální demokracie je sice „naivně proevropská“, ale kdyby si Němci náhodou chtěli zkusit „revidovat výsledky války“, se zlou by se u ní potázali.
Všichni na stráž
Vedení ODS přesto neskrývá rozčarování. V sobotu se Václav Klaus objevil v sídle strany až k večeru, přiznal porážku, ale vzápětí se ji pokusil zlehčit výrokem, že vzhledem k úspěchu KSČM (přes 18 procent) jsou poražení vlastně všichni. Prakticky totéž učinila šéfka Unie svobody/DEU Hana Marvanová. Pravicoví politici mají nepochybně pravdu, ale zároveň se podobají malým dětem: Nejen, že komunisty při kampani podcenili, ale dokonce jim mohutně nahráli - a přestože spousta publicistů současnou situaci předpovídala, teď se Koalice i ODS tváří užasle a udiveně, jako by ve volbách neuspěl Grebeníček, ale marťani. KSČM je od pádu Sládkových republikánů nejvíc xenofobní českou partají. Při všech setkáních s občany, při oslavách 1. máje i při parlamentních diskusích její politici dlouhá…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
