Nespadnout do bažiny blahobytu

Veliké pozornosti médií se americký spisovatel Saul Bellow dočkal předloni, když se stal v pětaosmdesáti letech otcem. Ještě větší péče by se však měla věnovat jeho dílu, neboť navzdory svému důchodovému věku zůstává Bellow též plodným autorem – podobně jako další dva američtí spisovatelé židovského původu Philip Roth a Norman Mailer. Na tvůrčí síle Bellowovi neubralo ani udělení Nobelovy ceny za literaturu v roce 1976, které mnoho autorů před ním dokázalo umělecky doslova zničit. Jeho třináctý a dosud poslední román Ravelstein vyšel ve Spojených státech v roce 2000 a zásluhou nakladatelství Volvox Globator se dostal k českým čtenářům už nyní.

Maskované memoáry

Drtivá většina próz Saula Bellowa je co do pocitů autobiografická nebo v ní autor využívá jako materiál lidí kolem sebe, příbuzných a přátel. Spisovatel rovněž s oblibou popisuje odlidštěné urbanistické komplexy moderní Ameriky jako Chicago či New York, které důvěrně zná, a uvažuje nad rozpínajícím se materialismem. Blahobyt nás podle něj utiskuje a brání lidskému duchu v jeho přirozené touze po svobodě a opravdových hodnotách. V několika rozhovorech Bellow dokonce citoval svou matku, jež o lidech, kteří se rychle domohli bohatství, říkávala, že „spadli do jámy plné tuku“ (starou jidiš metaforou schmaltz-grub). Sám Bellow pak dodával, že tato jáma se nyní rozrostla v bažinu, která polyká lásku, povinnost, principy i význam. Otázka smyslu bytí v současném světě prostupuje všemi jeho…