Dopisy

Wittgensteinovo závaží

Teodor Marjanovič v článku Církev a sex (Respekt č. 21/2002) píše o přístupu k sexuální morálce jako o hlavní oblasti, v níž se katolická církev míjí s dobou. Ovšem. Církevní „ne“ kondomům má neblahé důsledky - hromadné nákazy AIDS ponejvíce v nejchudších a nejzbídačenějších zemích světa. Zdaleka to však není jediný problém s kterým se církev potýká. Stačí nahlédnout do statistik Transparency International: mezi první desítkou nejméně zkorumpovaných zemí zpravidla nebývá ani jedna katolická země, ale země protestantské - Singapur a dále Nizozemí, Švýcarsko a Kanada, tedy země zčásti katolické, v jejichž politice však hráli prim protestanté. Na Východě je nejpoctivější protestantské Estonsko, pořadník EU uzavírá výrazně katolická Itálie. Tohle ani sebevstřícnější vztah k sexu nenapraví. Tam, kde jsou lidé schopní tvůrčí myšlenkové práce, dokážou lépe reagovat na výzvy doby. Katolík ale musí přijmout nejen množství názorů, ale zejména výraz všech názorů, což - slovy Ludwiga Wittgensteina - spíše než jako zeď působí jako brzda nebo závaží na noze, jejž si člověk není vědom. Lidé mají buď jen přijímat nebo jen odmítat obrovské ideologické konglomeráty bez analýzy a vyhodnocování jejich jednotlivých částí, detailů a perspektiv. Vztahy s bližními, akcentované v Evangeliích, se dostávají na druhou kolej. Církevní učení nepřipouští široké spektrum perspektiv pohledu na věci i…