Mezi dluhy současné slovenské vládní koalice, jejíž mandát vyprší v září, se nesporně zařadí neprovedená reforma politického systému. Rozhodli o tom uplynulé týdny, kdy parlament nejdříve neschválil ústavní zákon o střetu zájmů a následně potopil i naléhavě potřebnou novelu volebního zákona. Obě úpravy měly být reakcí na neblahé dědictví Mečiarovy éry a měly zkvalitnit politické ovzduší. Nicméně prosazeny nebyly, protože nepatří k povinné eurolegislativě. Jde o truchlivý paradox. Snaze o přizpůsobení slovenské demokracie evropským standardům by tyto normy pomohly více než řada administrativních a technických zákonů, které Národní rada Slovenské republiky chvatně projedná na svých posledních dvou schůzích.
Bezzubá norma platí
„Zákon o ochraně veřejného zájmu při výkonu funkcí veřejných činitelů“ byl poslaneckou iniciativou, která se připravovala dva roky. Oproti staré a stále platné bezzubé normě měl podstatně rozšířit okruh osob povinných zveřejňovat údaje o svém majetku. Zahrnoval by i ústavní činitele, soudce a také představitele samospráv, regionálních státních úřadů, zástupce státu v dozorčích radách a podobně. Ti všichni by museli zveřejňovat majetková přiznání, vztahující se i na blízké rodinné příslušníky. Zákon měl dále omezit možnost souběžného výkonu funkcí – například primátor, respektive starosta by nemohl být poslancem, ba ani zástupcem v regionálních či komunálních zastupitelstvích. Některá ustanovení se jevila jako sporná,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
