V rytmu živého srdce

Nabitým sálem pražského Paláce Akropolis se linou vtíravé hluboké tóny. Hrdelní bručení australské trouby didgeridoo přechází po chvíli do dusavého rytmického dechu. Během několika minut se pod zvukovou stěnou postupně staví na pódium šestice hudebníků a po nich se za mikrofonem objevuje mladá žena v pokročilém stupni těhotenství. Je konec května a pražská hudebnice Monika Načeva startuje svůj poslední oficiální koncert před očekávaným narozením svého druhého potomka.

Majestát matky

Sálem se nese hluboký pomalu se převalující hlas, flitrované šaty pohupující se zpěvačky odrážejí do ztemnělého sálu jemné záblesky světla a publikum se od prvních vteřin rychle dostává pod vliv majestátního mateřství na pódiu (diváci pod jeho vlivem dokonce respektují i většinou okázale porušovaný zákaz kouření v žižkovském sále). S přibývajícím časem se potvrzuje, že vtahující atmosféra v sále rozhodně není jen dílem neobvyklé situace. V Akropoli se totiž představuje jeden z nejzajímavějších domácích projektů současnosti. Načeva během druhé poloviny 90. let několikrát změnila směr své cesty, vyměnila spolupracovníky a objevila nová slova a zvuky. S jejich pomocí je potom schopná na zdejší poměry neotřele propojit rychle se valící hudební podněty se svým privátním prostorem.

Čtyřikrát jinak

Dnes šestatřicetiletá matka tříletého syna Monika Načeva se narodila v Bulharsku v rodině pastevce ovcí. Posledních deset let ale žije téměř výhradně v…