Úsvit národů

Braňme své češství, vyzývají národ vůdcové. Občana, který se o svou národnost dosud nestaral, musí vyděsit, kolik se mu náhle vyrojilo nepřátel. Od sudetských Němců a Rakušanů přes ukrajinské gastarbeitery až po asijské obchodníky – ti všichni prý číhají na hranicích a jen se třesou na to ohrožovat naše zájmy. Ale co ty naše zájmy vlastně jsou? A jak se brání? To zdejší ochránci národa neříkají a asi se to od nich nedozvíme ani po volbách. Proto nezbývá, než si o vlastenectví promluvit s opravdovými vlastenci. Tedy s lidmi, kteří jsou podle poučky z 19. století ochotni svému národu něco obětovat.

Návrat Viktora Koláře

Viktor Kolář se před třiceti lety dobrovolně vrátil z kanadského exilu do okupované a komunismem drcené vlasti jen proto, aby na fotografiích zachytil nenávratně mizející tvář své rodné Ostravy. Z Československa Kolář odešel po invazi ruských vojsk v srpnu 1968 coby sedmadvacetiletý příležitostný herec a fotografický nadšenec. V novém domově za oceánem se zpočátku živil jako hutní dělník, ale zároveň si našel čas i na svůj milovaný fotoaparát. Po pár měsících se mu podařilo spojit se s místními kolegy, krátce pracoval v novinách a nakonec sehnal grant na konkrétní umělecký projekt: dostal šanci fotit v Montrealu nově vznikající svět supermarketů. Zrod svatyní konzumu a armády jejich klientů, kteří právě začali objevovat čerstvé kouzlo nákupu na dluh, se ukázalo jako zajímavá látka, práce se dařila a před Kolářem se otevřela…