Lidová strana se během uplynulých čtyř let musela vyrovnat především se ztrátou své doposud nejvýraznější polistopadové osobnosti – předsedy Josefa Luxe. Od jeho předčasného a tragického odchodu se v partaji sváří dvě křídla – „tradicionalisté“ vedení Janem Kasalem a „progresivisté“, které zastupuje současný předseda Cyril Svoboda. KDU-ČSL byla společně s Unií svobody mimo opoziční smlouvu, a tudíž i mimo moc. Přesto lidovci dokázali velice úspěšně vyjednávat s vládou. Byli jí totiž důležitým partnerem při prosazování evropských zákonů.
V souladu s programem
Kromě evropských norem (viz článek na str. VII) podporovali delegáti KDU ve sněmovně i další sociálnědemokratické projekty. Často to bylo v souladu s jejich programem. V něm například stojí, že KDU-ČSL „připraví ústavní zákon o referendu a zákon o ombudsmanovi“. Zákon o referendu dokonce předložili lidovci jako první, ale společně s ČSSD nezískali ústavní většinu. Prošel až vládní návrh zákona o referendu, který kromě lidovců do ústavní většiny podpořili i unionisté a komunisti. KDU-ČSL také jednoznačně podpořila zákon o ombudsmanovi, který už pracuje ve svém brněnském sídle. Významným partnerem pro vládu byla lidová strana i při prosazování reformy veřejné správy – tedy vzniku krajů. Je to celkem pochopitelné, protože v programu lidovců pro volby 1998 stojí: "Zasadíme se o urychlení prací na přípravě a ustavení…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
