Omluva za revoluci

Podvolit se absurdnímu rozsudku a popřít svoji čest, nebo verdikt nerespektovat a pohrdnout tak právním státem? Před toto dilema postavil před několika dny tři bývalé studentské vůdce brněnský soudce Marek Cigánek. Přikázal jim totiž, aby se do čtrnácti dnů omluvili někdejšímu šéfovi fakultní buňky KSČ Janu Snášelovi za to, že ho během protikomunistické revoluce v lednu 1990 vyzvali k odchodu z fakulty pro předchozí „zneužívání politického postavení“ a „demagogické, arogantní a kariéristické vystupování“. Pokud někdejší studenti výrok neuposlechnou, hrozí jim stotisícové pokuty a exekuce majetku.

Chůze přes mrtvoly

Jan Snášel se morální satisfakce za „poškozenou čest“ domáhal u soudů plných dvanáct let. Dlouho bez úspěchu, protože jeho kolaborace s okupačním režimem, bezpáteřná kariéra a výhrůžné chování ke studentům s jiným než komunistickým světonázorem jsou bezpečně doloženy. Nečekaný obrat ale nastal v roce 1999, kdy případ po jednom z dalších odvolání pana Snášela dostala na starost soudkyně brněnského krajského soudu Ludmila Antlová. Ta se v 70. letech nechvalně proslavila rozsudkem schvalujícím vyhazov vysokoškolského učitele Jana Konečného z vojenské akademie v Brně za kritiku invaze ruských vojsk do Československa. Od soudkyně s takovým renomé pak samozřejmě příliš nepřekvapilo, když studentům přikázala bezodkladně se Snášelovi omluvit. Po studentském odvolání šel spis k Nejvyššímu soudu, odkud jej pro formální nedostatky vrátili zpět…