Letošní povolební situace může být ještě komplikovanější než po minulých volbách. Jeden rozdíl je viditelný na první pohled. Zatímco tehdy se všechny demokratické strany předháněly v ujišťování, s kým vším po volbách do vlády rozhodně nepůjdou, dnes naopak voliče dopředu seznamují se svou ochotou sestavit vládu s kýmkoli – až na komunisty. Nicméně bez ohledu na tuto poněkud podezřelou vstřícnost se může sestavení nové vlády ukázat větším oříškem než před čtyřmi lety.
Pravicová koalice
Zdá se, že pravicová koalice stran ODS, KDU-ČSL a Unie svobody je téměř stejně nereálná jako v roce 1998. Přestože se říká, že čas zhojí každou ránu, „sarajevský syndrom“ Václava Klause je zřejmě nezhojitelný. A navíc: oproti situaci před čtyřmi lety je dnes společná vláda s protievropskou ODS naprosto nepředstavitelná i pro nemalou část Unie svobody. A stejná averze ovládá i některé lidovce. Předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda se už nechal slyšet, že upřednostňuje koalici se sociálními demokraty, a někteří vlivní členové strany – například poslanec a stínový ministr životního prostředí za Koalici Libor Ambrozek – prohlásili, že by do vlády s ODS nešli. Pravicové křídlo Jana Kasala sice nemá zanedbatelný hlas, ale pokud sociální demokraté nabídnou zajímavá křesla, určitě se jeho stoupenci nechají přemluvit. ODS je ve vztahu k menším stranám nevyzpytatelná. Poté, co zkrachoval pokus zlikvidovat je volební novelou, dávají občanští demokraté okatě najevo,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
