Divadlo myšlenek

Snad žádný literární žánr u nás nebyl v éře „vědeckého světového názoru“ v takové nemilosti jako esejistika, jež předpokládá rozvíjení samostatného myšlení na pomezí filozofie, vědy a beletrie. Ve svobodném světě zatím získávala forma eseje neobyčejnou váhu. Stala se výrazem ducha doby, který přál víc tvůrčím a kritickým přístupům k nauce než jejímu ukázněnému memorování. K eseji patří subjektivní zaujetí, jež nevylučuje jistou výstřednost, což zapadá do pluralitního diskurzu, který v posledních desetiletích nahrazuje soutěžení ideologických systémů. Je příznačné, že právě eseje tvoří nejinspirativnější část polistopadové překladové literatury. K jejich systematickému zpřístupňování českým čtenářům by měla sloužit také ediční řada Myšlenky, která začala loni vycházet v nakladatelství Mladá fronta. Když nyní knihou Davida Lyona Ježíš v Disneylandu dospěla k šestému svazku, lze se ohlédnout, jak se prozatím vyhranila.

Různé cesty k rozličnému

První dva svazky, o nichž Respekt psal už loni, naznačily orientaci na aktuální sociologické a politické myšlenky. Opium intelektuálů Raymonda Arona sice není žhavou novinkou, neboť poprvé vyšlo v polovině padesátých let minulého století, aktuálnost si však uchovává. V intelektuální Francii opojené marxistickým levičáctvím kdysi znamenalo naprosto ojedinělý hlas zdravého rozumu, značně rezervovaný k lákadlům sociálních utopií. Ačkoli Anthony Giddens, oblíbený myslitel Tonyho Blaira, napsal svou Třetí cestu o…