Šestý smysl

Pokud mají pravdu průzkumy, k letošním volbám se chystá jít hodně lidí. Optimisté tvrdí, že jich mohou být víc než tři čtvrtiny zapsaných voličů. Takové číslo musí potěšit. Prozrazuje totiž značnou důvěru v demokracii. Nikdo by přece neztrácel čas s chozením do volební místnosti, kdyby si nemyslel, že tak může aspoň nějakým dílem ovlivnit chod země. Kdo věří v demokracii, ten také věří, že volby pomohou najít novou cestu v době, kdy zklamala řada nadějí. Vždyť přece není příliš velká šance, že se hospodářství v blízké době dostane na úroveň vyspělého Západu, za třináct let se nepodařilo ani navázat příliš dobré vztahy se sousedy. Volby to ale mohou změnit.

Dobrý volič, nezkušený politik

Samozřejmě, voliči mohou vybrat pouze z nabídnutých možností. Dosud ale dali vždy najevo značnou prozíravost. Platilo to v roce 1990, kdy v referendu Občanské fórum versus komunisté jednoznačně zvítězila svoboda. O dva roky později vybrali občané dostatečně silnou reprezentaci, aby mohla čelit zároveň komunistům i nebezpečnému slovenskému populistovi Vladimíru Mečiarovi a dále řídit ekonomickou transformaci. Když se za čtyři roky vládě ODS a dalších pravicových stran přestalo dařit, přišly ve sněmovně o většinu. Další dva roky trvala agonie menšinové vlády české pravice a volby vypadaly na jasné vítězství opozičních sil. Jenomže sociální demokracie Miloše Zemana budila oprávněné obavy svým nezodpovědným chováním (viz jeho „prodej“ ministerských míst sponzorům strany v Bamberku či vyhrožování politickými procesy), a proto ji voliči odsoudili hledat podporu mezi usedlejšími partajemi, které už měly s vládnutím zkušenosti. Každý národ má politickou reprezentaci, jakou zaslouží, zní pravda, podle které by Češi na sebe nemohli být příliš hrdí. Zdejší polistopadoví politici totiž minimálně dvakrát selhali, když měli porozumět verdiktu voleb a podle něho sestavit vládu. Namísto menšinového pravicového kabinetu, kterému povolil vládnout Miloš Zeman za úplatek v podobě křesla šéfa sněmovny, mohli skutečně zvolit lepší variantu - třeba volby zopakovat. O dva roky později skutečně daly volby šanci sestavit tři různé varianty většinových vlád - pravicovou, levostředovou a velkou koalici. Jenže stranická reprezentace ODS a ČSSD dala v úzkostném strachu o křesla přednost podivnému mocenskému paktu, který nepřinesl zásadní změnu dosavadní pravicové politiky ani lepší způsoby Miloše Zemana. Voliči v odplatě za to později oběma stranám vzali většinu v Senátu. Možná tedy Češi mohou věšet hlavu nad tím, že podle kritéria kvalit politiků zatím nejsou příliš kvalitní společností. Jejich dosavadní volební verdikty by je ale měly utěšit. Za daných okolností to lépe nešlo.

Volte podle toho, co vidíte

Letos ovšem politici voličům předložili skutečný rébus. Namísto vládní ČSSD a skorovládní ODS není alternativa, protože čtyřkoalice se vnitřním sporem rozložila pár měsíců před volbami. Koho tedy zvolit, pokud od vybraných politiků čekám, že budou umět sestavit cílevědomou a důslednou vládu? Volební preference vypadají zhruba stejně jako před čtyřmi lety a Česká republika jako země, ve které se napsáním opoziční smlouvy zastavil čas. A politici - naposled ministr financí Jiří Rusnok - dávají už předem najevo, že jim na volebních výsledcích příliš nezáleží, protože zástupci dvou největších stran se o vládních postech nějak mohou dohodnout už dnes. Zatím se zdá, že volič opravdu nemá jinou alternativu než ODS nebo ČSSD. Koho ale z nich? Čin pražského primátora Jana Kasla řekl jasně: Nevolte ODS! Muž, který se profiloval jako bojovník s úplatkáři, dal minulou středu svou rezignací mlčky najevo, že není možné proti korupci bojovat ve straně, jejíž šéf takový nešvar bohorovně trpí. Druhá událost minulého týdne ale říká naopak: Volte ODS! Pevný postoj jejích senátorů podpořený kolegy z Unie svobody zabránil neprůhlednému a jinak než korupcí těžko vysvětlitelnému nákupu nepotřebných stíhaček, který se pokoušela prosadit vládní ČSSD podpořená lidovci. Určitě není náhodou, že obě události opět upozornily na rozklad Koalice. Nejen při senátním hlasování o gripenech, ale také na pražské radnici nedokázala zaujmout společné stanovisko a jedna její část podpořila Kaslův čin, zatímco druhá ho odsoudila. Přesto obě nejdůležitější události minulého týdne ukázaly hodně dobrého. Při politickém rozhodování může zvítězit rozum (případ gripenů), nebo se alespoň najde jedinec (Kasl), který svým činem upozorní na vládnoucí nešvary. Podle toho už lze strany hodnotit a rozhodnout ve volbách. Třeba že se vyplatí volit ODS, pokud dají její lídři nějak najevo, že se už brzy zbaví Václava Klause. Nebo dát přednost ČSSD, pokud volič věří, že v ní nepřevládnou povrchní a prázdní prospěcháři typu ministrů Tvrdíka, Rusnoka nebo Kavana. Nebo přece jen zvolit torzo Koalice, pokud bude aspoň trochu sympatický její krajský lídr.

Historie přeje Čechům

Evropská filozofie zná už od dob Alberta Velikého a Tomáše Akvinského lidskou vlastnost, kterou někdy nazývá obecným smyslem (common sense), zdravým (selským) rozumem, nebo také šestým smyslem. Myslí se tím, že člověk vnímá své okolí podle pravidel, která jsou předem dána výchovou a zkušeností v kontaktu s ostatními lidmi. Kdo pak věří v budoucnost lidstva, věří i tomu, že šestý smnysl umožní lidské komunitě (světové, národní nebo třeba profesní) vždy se poučit z minulých selhání a napříště se jim už vyhnout. Odtud plyne i optimismus současných voleb. Poměry na politické scéně totiž až nápadně blízko připomínají jiné období českých dějin. Po druhé světové válce dominovaly zdejšímu politickému životu čtyři strany: komunisté, národní socialisté, lidovci a sociální demokraté. Mezi sebou se nesnášely, všechny přitom byly ve vládě, o všem rozhodovaly ve vládních kuloárech a celý parlament fungoval jen jako špatné loutkové divadlo. Dějiny učí, že šlo o poslední dějství před pádem demokracie. Dnes jsou také čtyři strany: ODS, která svým nacionálním zápalem a neúctou k právu nápadně připomíná národní socialisty, sociální demokraté, komunisté a lidovci (propojení s chřadnoucí Unií svobody). ODS a ČSSD rovněž dohadují nejdůležitější záležitosti v kuloárech, a když to jde, rádi se k nim přidají lidovci a US, nejraději pak komunisté. Protože volby umožňují, aby se prosadil šestý smysl občanstva, lze rovněž věřit, že si voliči budou vědět rady a vyberou reprezentaci, která bude dost schopná na to, aby napodruhé překonala slabost tuzemské demokracie. Historie Čechům přeje. Na rozdíl od roku 1948 jsou letošní volby svobodné.

Možnosti k dobrému

Prognózy výzkumných organizací zásobují zájemce každodenními věštbami, jak volby dopadnou - a to nejen v celé republice, ale dokonce v jednotlivých krajích. Podle toho také stanovuje kurzy monopolní sázková kancelář, která si svůj monopol a velké zisky z něj zajistila tvrdým lobbováním ve sněmovně. Ani prognózy, ani kurzy na vítězství ale v tuto chvíli mnoho neřeknou o tom, jak skončí volby. Jistě se stane něco nepředvídaného. Může se prosadit některá z dosud neparlamentních stran, rozbít tak předvolební výpočty stratégů velkých partají a ukázat nové varianty skutečně pravicových nebo levicových vlád. Některá z velkých stran také může vyhrát s velkou převahou. Pak jí samotná odpovědnost tváří v tvář vstupu České republiky do Evropské unie donutí odpovědně sestavit vládu. Případně volby skončí patem, který povede k tentokrát opravdové velké koalici ODS a ČSSD. Mimo jiné tak může vzniknout skutečná opozice, která pak díky trpělivé práci ve sněmovně vyhraje příští volby. Možností k dobrému je hodně.