Malej brutální pěšák

Malý domek na konci ulice Na Průhoně ve středočeské obci Třemblaty oddělují od ulice vysoká kovová vrata. Směrem ke vchodu jsou za okny nainstalovaná zrcátka. Na prahu stojí svalnatý muž v montérkách se strništěm na tváři a s nedůvěřivým pohledem v očích. Je to Zbyněk Dudek (45) alias Dvořák, jeden z nejbrutálnějších příslušníků tajné komunistické policie osmdesátých let. Hrůza z dalšího setkání s ním a jeho kolegy z „bicího komanda“ přiměla k odchodu za hranice řadu odpůrců komunistického režimu. „Nikomu jsem nezkřivil ani vlásek, to asi dělali jiní příslušníci. To víte, dejte moc volovi a uvidíte,“ hájí se Zbyněk Dudek. Je nervózní, uhýbá očima a třesou se mu ruce. Sedíme v malé místnosti uvnitř estébákova rodného domku. Pan Dudek zde žije sám se svou nemocnou matkou a živí se jako podnikatel. Všude je cítit až úzkostný pořádek. V kredenci jsou srovnané malované hrníčky, na stole s igelitovým ubrusem leží velká krabice plná tabáku. Předlistopadové časy jsou pro bývalého estébáka Dudka dnes už daleko - prý „něco jako Bílá hora“. „Já se do té doby narodil a za nic také nemůžu,“ říká Dudek. K vysněné Státní bezpečnosti se dostal po vojně, a jak je znát z vyprávění i z pečlivě uchovávaných fotek, byly to šťastné časy: sebevědomý, čerstvě povýšený mladík plný síly se těšil ze svého členství v KSČ a po práci si s kolegy rád zašel na sklenku vína. „Přeci nikdo nemůže věřit tomu, že jsme po šichtě jezdili po nocích a mlátili lidi,“ říká. "Vždyť my tu službu zas tolik nežrali,…