Sladká Francie

Mezinárodní filmový festival ve francouzském Cannes zahájený minulou středu sice vypadá na první pohled stejně jako vždycky, podobně jako u jiných hojně navštěvovaných akcí ale i tady přibylo bezpečnostních opatření. Seznam všech akreditací včetně osobních dat registruje městská prefektura, u hotelů a kin probíhají důkladné prohlídky tašek. Na každém rohu je vidět šňůry policejních aut a odpadkové koše odevšad zmizely. Začátek filmového svátku přivítali s úlevou místní podnikatelé: spolu s ním se na Riviéru poprvé od loňského podzimu vrátili majetní Američané. Evropané v restauracích diskutují o výsledku holandských voleb, o Berlusconim, o propadu francouzských socialistů. A objevily se už také filmy (zatím nijak geniální), které reagují na situaci po jedenáctém září. I islámský svět má tentokrát více oficiálního prostoru v programu než jindy.

Slepý film

Když vezli v pátek Woody Allena na letiště z hotelu Martinez, vrhali se na kapotu limuzíny fotografové a zachycovali jeho poslední okamžiky v Cannes. Za sklem seděl vážný útlý muž obdařený, podobně jako třeba Chaplin, kombinací dojemné důstojnosti a směšnosti. Přestože konzervativní newyorská židovská komunita Woodyho Allena přesvědčovala, aby Cannes bojkotoval na protest proti Le Penovi a útokům na francouzské synagogy, režisér se do Francie vypravil, zahajoval festival a přivezl také svůj nejnovější film. Jeho snímek Hollywood Ending ironizuje situaci v současné světové kinematografii, vysmívá…