Prasečinec nedáme

Po malé silnici odbočující z hlavního tahu Praha-Písek na přehradu Orlík si to poklidně šine obyčejný autobus. Kousek za jihočeskou obcí Lety se z lesa za nazelenalým rybníkem vynořuje třináct ošklivých podlouhlých budov. To Romy, jedoucí uctít památku svých obětí holocaustu, opět vítá prasečinec stojící na místě někdejšího koncentráku. „Je to pro ostudu Čechům a pro nás varování,“ ukazuje baráky čtyřem svým žákům Věra Půlová, vychovatelka z pražské základní školy, která sem přijela uctít památku předků. „Když to tahle země dovolí, něco s ní není v pořádku.“

Plané sliby

Je pravé poledne třináctého května a na lesní mýtinu pár metrů za plotem letského prasečince míří zhruba padesát lidí. U kamenného pomníku se už posedmé uskuteční vzpomínka na Romy vězněné tady za války v koncentračním táboře před odesláním do plynových komor Osvětimi. Pod pomníkem ve tvaru rozpadlé koule už leží první květiny a věnce. Místopředseda vlády Pavel Rychetský položil ten svůj dnes dvě hodiny před zahájením „romského“ pietního aktu, kytici přinesl také zástupce Senátu Jan Ruml a po prostředníkovi ji poslal ještě prezident republiky Václav Havel. Pietní akt zahajuje předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu Čeněk Růžička. Připomíná hrůzy, ke kterým zde došlo. Z třinácti set „koncentrovaných“ Romů bylo 500 dětí do pěti let. Třetina všech vězněných zahynula přímo v táboře, polovinu zavraždili nacisté v Osvětimi a zbytek byl po likvidaci tábora rozvezen do jiných…