Od revoluce k vysmátosti

Uspořádat v Praze koncert hudebníka Manu Chaa je svým způsobem dost riskantní podnik. V Česku je možné vydělat na vystoupeních několika málo soudobých zahraničních hvězd, které místní širší veřejnost zná, na koncertech veteránů, k nimž má z jistých důvodů sentimentální vztah (některých alb Ozzyho Osbournea se v tuzemsku prodalo víc než ve Francii a Beneluxu dohromady), na tanečních akcích nebo koncertech zavedených umělců tzv. „menšinových žánrů“, jejichž hudba přitahuje menšinové publikum i v cizině. Problematická jsou - tedy z komerčního hlediska - vystoupení umělců, kteří v zahraničí mají značné renomé a náklady na jejich koncert tomu odpovídají - v Česku je přitom zná málokdo. Na Paula Wellera kdysi do klubu Belmondo blahé paměti přišlo asi šedesát lidí (včetně neplatících), v Británii přitom vystupuje ve sportovních halách. Manu Chao (1961), který se svou kapelou Radio Bemba Sound System vystoupí tuto sobotu na louce za Jízdárnou Pražského hradu v rámci festivalu Respect, je mezi českými posluchači přeci jen trochu známější. Nedá se to ovšem srovnat s popularitou, jíž se těší v některých zemích západní Evropy (jeho poslední deska byla nějakou dobu na čele evropského albového žebříčku) a v Latinské Americe.

Černá ruka

Hvězdný status Chaovi (vlastním jménem Oscar Tramor) zajistilo především jeho loňské album Próxima Estanción: Esperanza, Chao ovšem na hudební scéně nepředstavuje žádného nováčka: jeho kariéra začala už v druhé polovině…