Možná zní podobné tvrzení neuvěřitelně v době, kdy zájem lidu údajně přitahují hlavně modelky, alespoň množství rozhovorů, které s nimi v tisku vycházejí o tom svědčí. Koho by zajímali morousi? Leckoho, říkám, jen by se muselo o nich vědět. A o jakýchže morousech to mluvím? O spisovatelích přece, kdo jiný než netýkaví podivíni by se v době internetu zabýval tak zastaralou činností, jako je sepisování knih. Jenomže minulý týden skončil knižní veletrh a tam se to znovu potvrdilo. Že není pravda, že lidé nečtou, že kniha je mrtvá. Kniha je zboží, tvrdí Václav Klaus a je to jedna z mála věcí, v nichž bych s ním souhlasila, ale myslím to jinak než on. Zboží je vše, co má hodnotu. Vše, co lidé chtějí, co je zajímá, co potřebují, kvůli čemu jsou ochotni sáhnout do kapsy. Slovo zboží však v sobě obsahuje v naší intuitivní mateřštině boží rozměr - tedy možnost nezahrnout pod tento výraz pouze housky na krámě. Protože knihy houskami na krámě nejsou, přesto je však třeba prodávat je a konečně se při tom oprostit od provinilého pocitu čehosi nepatřičného, až prostitučního. Bohužel v literárním světě u nás stále přežívají názory, že je vyloženě nemravné s knihami obchodovat a že spisovatelé mají býti lidmi v ústraní čekajícími na smrt hlady. Proč je každý český filmový režisér známější než každý český spisovatel? Protože existují lidé, kteří se o jeho film starají, pečlivě jej ošetřují a mumlají při tom ono kouzelné zaklínadlo zvané public relations. Pokud vím, režisérům vůbec není…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu