Kuba, Carter a my

Píše se prosinec 1988. Do jakešovské Prahy přijíždí na návštěvu francouzský prezident Francois Mitterrand a místní komunisté mu poskytnou možnost necenzurovaného televizního vystoupení v přímém přenosu. Hlava Francie se v něm sice vysloví pro dobrou spolupráci své země s Československou socialistickou republikou, ale zároveň kritizuje zdejší totalitní stranovládu a podpoří disidenty. Kdyby se něco takového stalo, čeští opozičníci by tehdy zřejmě padli do mdlob. Vždyť už samotný fakt, že na snídani s francouzským prezidentem bylo tehdy vpuštěno několik disidentů, byl považován za blahovůli režimu. Právě to si můžeme připomenout, když bilancujeme návštěvu bývalého amerického prezidenta Jimmyho Cartera na Castrově Kubě včetně jeho projevu v televizním přenosu. Jistě, exprezident není vládnoucí administrativa, Jimmy Carter není George W. Bush, ale stejně… Šlo o první návštěvu takto vysokého amerického politika na komunistické Kubě, navíc pouhý týden poté, co Bushova vláda přiřadila Kubu - spolu se Sýrií a Libyí - do již známé osy zla (až dosud Severní Korea, Irák a Írán). Že by se Kuba vydala na cestu zásadních změn, když nechá v televizi Jimmyho Cartera kritizovat Fidela Castra? Tak horké to zdaleka není, i když Kuba a přístup svobodného světa k její totalitní vládě poskytuje mnohem pestřejší obrázek než Irák či Írán, nemluvě o Severní Koreji. Češi si teď mohou připomenout čtrnáct let starou návštěvu Francoise Mitterranda. Co si mohou při téže příležitosti připomínat…