Omyl, který přichází draho

Není těžké odhadnout, jak skončila anketa, v jejímž rámci dostávali náhodní kolemjdoucí v amerických městech v minulých týdnech otázku, co se jim vybaví při slovech „katolická církev“. Četnost, s jakou se stala nejčastější reakcí odpověď „sexuální skandály kněží“, vyděsila i ty, kteří na to byli připraveni. Na starém kontinentě by podobný pokus sotva dopadl jinak. Ačkoli se o pohlavním obtěžování dětí kněžími hovoří především v souvislosti s více než stovkou případů, které se v posledních měsících dostaly na stůl úřadům ve Spojených státech, nevyhnuli se obviněním ani duchovní v dalších částech světa: v Irsku, Itálii, Francii, Německu a Hongkongu. Nedá se říct, že by církev zčistajasna čelila novému, dosud nepoznanému problému. Jen v posledních deseti letech byli kvůli sexuálnímu obtěžování či znásilnění chlapců donuceni k mimosoudnímu vyrovnání či postaveni před soud kněží ve Francii, Velké Británii a Švýcarsku. Patří sem i nedávno uzavřený případ moravského faráře Františka Merty. Desítky dalších duchovních, včetně vysoce postavených biskupů, byli suspendováni poté, co neprojevili ochotu vyvrátit podezření vůči nim vznesená. Před dvěma měsíci opustil svoje křeslo v polské Poznani arcibiskup Juliusz Paetz. Do povědomí se zapsal i sedm let starý případ vídeňského arcibiskupa, kardinála Hanse Hermanna Groera, který byl donucen v roce 1995 odstoupit poté, co se na obvinění, že za svého působení na gymnáziu v Hollabrunnu sexuálně obtěžoval svěřence, rozhodl reagovat…