Hoď to do koše

Je úterní květnový podvečer. Po dálnici směrem na Brno se z české metropole řítí dlouhé řady svítících automobilů. Mnoho jich ale brzy sjíždí z tříproudového pruhu šedivého betonu na útlejší odbočku a řadí se do kolony. Patnácti minutám pomalého popojíždění se nevyhne nikdo, kdo má namířeno k vyasfaltované pláni s řadou budov, které připomínají letecké hangáry. Jsme na parkovišti před komplexem obřích prodejen v pražských Průhonicích a poslední volná místa se pomalu zaplňují. Ještě dříve, než vyrazí s hlubokými drkotajícími košíky mezi nekonečné řady regálů, ohlížejí se řidiči ke svým automobilům ve snaze zapamatovat si, zda parkují v uličce s názvem Chlebová, Jahodová či Jogurtová.

Auto jako nákupní taška

Je předvečer státního svátku, a většina nakupujících si proto rychle snaží proklestit cestu oddělením hraček a drogerie až k nápojům a potravinám. Tam se zdánlivě bezedné košíky začínají rychle plnit. V Česku se za poslední dva roky počet návštěv ve velkých nákupních centrech citelně zvýšil. Ještě v roce 2000 tam mířili Češi v průměru méně než jednou za měsíc. Za dvanáct měsíců loňského roku už to ale zvládly třináctkrát. Podle nedávno zpracované studie společností Incoma a GfK tak v ochotě utrácet peníze v nákupních centrech jasně předhonili všechny sousedy z postkomunistických zemí. Zároveň s tím se také projevili jako „nejlínější“ zákazníci, kteří za nejvhodnější nákupní tašku považují automobil. Zatímco totiž například Maďaři a Poláci…