Kyselina na třetím pilíři

Nedostatek politického taktu byl vytýkán bývalému ministru spravedlnosti Otakaru Motejlovi, když předkládal sérii zákonů k reformě justice. Smluvní i nesmluvní opozice mu je smetla a s rozpaky pro ně zvedali ruce i mnozí vládní sociální demokraté. Nestranický ministr podcenil vyjednávání, znělo Poslaneckou sněmovnou. Motejlův nástupce v křesle ministra Jaroslav Bureš je jiný matador. Jím předložený zákon o soudech a soudcích, navazující na Motejlovu reformu, prošel v Poslanecké sněmovně jako po másle. Ze 180 přítomných poslanců pro něj hlasovalo 172, jeden byl proti. Naprosto neuvěřitelný výsledek. Ministr Bureš si ho pochválil slovy, že chtěl získat většinový souhlas, protože reformu justice považuje za majetek celé společnosti. Podobně hladce prošel zákon koncem roku i v Senátu.

Ministr silné ruky

Čím si vlastně ministr Bureš získal srdce zákonodárců? Schválený zákon o soudech a soudcích je, pokud jde o změny, ještě opatrnější než návrhy Motejlovy. Navíc není jisté, zda tento způsob reformy opravdu povede k lepšímu fungování soudů - tím spíše, že zůstanou pod značným vlivem ministerstva spravedlnosti a jeho úředníků. Pro fungování demokratické společnosti je důležité oddělit základní pilíře moci. Klasická triáda obsahuje moc výkonnou, zákonodárnou a soudní. O tom, že se to v zavedených demokraciích s oddělením mocí myslí vážně, svědčí humorná historka: Ve Spojených státech měla být jmenována soudkyně a neopatrně se před budoucími kolegy…