Handicapovaní

Zdejší billboardy i noviny zaplnily na přelomu roku výřezy tváří s tmavou pletí, lemované sugestivním nápisem: „Žijeme tady s vámi. Proč vám to vadí?“ Pokud chtěli jejich tvůrci z Ligy etnických menšin změnit nepříliš tolerantní přístup mnoha bílých Čechů k lidem jiné barvy pleti, není jejich vyčítavý tón zrovna nejšťastnějším prostředkem. Je to typické: kampaně dnes pořádá celá řada státních i nestátních organizací. Brojí proti korupci, rasismu, domácímu násilí nebo za práva zvířat a zcela jistě startují s dobrým úmyslem. Často jim ale chybí nápad i peníze. Když se k tomu připojí občasná myšlenková chudoba aktivismu a jeho sklon k mentorování, nemůže být jejich výsledek valný. Na podzim se však v českém veřejném prostoru objevilo cosi, co nebylo možné přehlédnout. Jde o akci „Be Kind to Your Local Nazi/Pomoz svému místnímu náckovi“ zaměřenou proti zdejším projevům neonacismu. Holohlavce neprezentuje jako agresory, nýbrž jako ubožáky, kterým je třeba pomoci překonat jejich tělesný i mentální handicap. Tím handicapem je hajlování. Zvedání ruky je u nácka podvědomá reakce. Je to naprosto neovladatelné vystřelení paže do zcela nepraktické polohy. Když skinhead zvedá telefon, nemůže si ho nikdy přiložit k uchu, protože jeho pravá ruka je navzdory vůli vztyčena. Ochrnutou pravici nedokáže včas stáhnout a často mu ji skřípnou dveře. Když mu podávají pivo, paže mu mimovolně vystřelí a on si, chudák, svůj milovaný mok rozlije. Kampaň navrhuje, jak mladíky s neohebnou pravicí…