0:00
0:00
7. 1. 20022 minuty

Charta pro inspiraci

14-mobr-23-petracek2.gif
Autor: Respekt

Život v pravdě. Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Tato slova dnes působí téměř anachronicky. Přitom před pouhými 12 lety se k nim hlásil celý národ. A je tomu právě čtvrt století, kdy s touto dikcí vyrukovala Charta 77, první široce pojatý - ve smyslu názorové plurality, nikoli počtu podpisů, těch bylo původně jen 242 - pokus o občanskou společnost v totalitní éře této země. Byl to jen dětinský a předem marný experiment s cílem usvědčit totalitní vládce pomocí apelů na jejich vlastní zákony? Tak se na to dívá politický realista. Nebo šlo o předzvěst skutečné svobody? Tak to hodnotí otcové-signatáři. Co si máme pomyslet teď, po 25 letech? Charta 77 nemusí zdaleka působit jenom jako morální bič na tehdejší mlčící většinu a připomínat jí normalizační pasivitu. Může působit i jako praktická věc také pro současné občanské aktivity. Z dnešního pohledu vyznívá heslo „Život v pravdě“ banálně. Ale po celá 70. a 80. léta to byl průkaz věrohodnosti (nechme teď stranou několik agentů StB mezi chartisty, kam jinam je měl režim nasazovat?). V době, kdy říci nahlas zjevnou banální pravdu znamenalo hrozbu vězení, to jinak fungovat nemohlo. Ale může na podobné bázi vyrůst občanský protest i mimo totalitu? Ukázkou je vznik izraelského sdružení Okamžitý mír v roce 1978. Filozof Avišaj Margalit, jeden z jeho zakladatelů, v Praze před lety sdělil: "Nemohu říci, že by nás neovlivnila Charta 77. Základní myšlenka, že občanská společnost odpovídá za to, co se děje v zemi, byla…

↓ INZERCE

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články