Není zřejmě pochyb, že s pokračujícími proměnami v životě společnosti i jednotlivců přibývá nespokojenosti se školami a způsobem, jak poskytují vzdělání nastupujícím generacím. Veřejnost, zaměstnavatelé i odborníci v mnoha částech světa kladou stále naléhavěji prostou otázku: Co je vlastně reálným a prokazatelným výsledkem stále delší celkové doby docházky mládeže do škol? Odpověď hledali letos v únoru zástupci dvanácti zemí OECD na sympoziu ve švýcarské Ženevě.
Vzdělání pro aktivní život
Obecnou skepsi ke kvalitě vzdělávání již delší dobu posilují výzkumná šetření. Právě ona vedou k požadavkům na zásadní reformy. Veřejná politika zpravidla reaguje pouze dílčími úpravami v tradičně chápaném školství a v rámci omezených finančních možností. Zásadnějších pokusů o formulaci a realizaci reforem s delším časovým horizontem přesto již několik existuje a některé země již v obecných změnách také uspěly. Bylo tomu obvykle tam, kde na reformním startu stáli, ne-li svorně v jednom šiku, tak alespoň solidárně vedle sebe, politici různých barev, představitelé hospodářství a občanské veřejnosti, učitelské svazy a samozřejmě mocná média - nejznámějším příkladem je Irsko. Prospěšnost reformní politiky bývá patrná v samotných výsledcích vzdělávání i v ukazatelích hospodářské prosperity a sociální soudržnosti. Český strategický projekt pro celý vzdělávací systém - tzv. Bílá kniha - má stále ještě otevřený konec. Jeho životnost záleží na tom, zda najde skutečnou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
