Být generálem po bitvě je v případě privatizace Českého Telecomu obzvlášť jednoduché a bezpečné. Existovaly totiž dobré důvody pro prodej i proti němu. Není pak nic snazšího než připomínat, že kabinet propásl správnou chvíli k prodeji o několik let, že firma bohužel zůstává pod politickým vlivem, nebo že na telekomunikačním trhu bude stát nadále ve schizofrenní pozici rozhodčího i vlastníka Telecomu. To vše je pravda. Přesto si ministři zaslouží uznání. Zůstali konzistentní (chtěli 80 miliard a strategického partnera, nedočkali se ani jednoho, tudíž neprodali) a rozptýlili jakékoli podezření z privatizačních provizí. Existuje přitom naděje, že za rok či dva se evropská telekomunikační špička vyhrabe z nejhorších dluhů a bude mít o českého operátora zájem. Vláda se rozhodla vsadit právě na tuto možnost. Je to riskantní rozhodnutí, ale srozumitelné a přijatelné. V příštích týdnech budou zajímavé tři věci. Telecom je na tom finančně velmi dobře - zkusí z něj stát získat aspoň nějaké peníze ve formě dividend? V létě se opět o něco pootevře trh - kolik si bude moci účtovat Telecom za to, že vpustí konkurenty do své sítě? A v neposlední řadě - kteří politici po volbách dostanou místo ve firmě?
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
