Stále živé

Benešovy dekrety zůstanou v našem právním řádu. Jsou vyhaslé, již nemají právní hodnotu. Tak to alespoň jednohlasně tvrdí čeští političtí představitelé. Ukazuje se však, že s tou „vyhaslostí“ to není zase až tak horké. V nejbližších dnech totiž dostane okresní úřad v Děčíně nařízení soudu, aby dokončil konfiskaci započatou v roce 1946. Úředníci přitom musí postupovat právě podle Benešova dekretu o majetku Němců. „Cítím jako křivdu, že se bude to řízení znovu otevírat,“ říká děčínský občan Helmut Weigel. „Zároveň jsem ale rád. Je to totiž způsob, kterým můžu dostat zpět svůj majetek.“ Výsledek řízení, ve kterém jde o činžák patřící Weigelově rodině, je napjatě očekáván zdejšími právníky. A nejen jimi. Věc se odehrává ve chvíli, kdy si Evropský parlament vyžádal právní analýzu Benešových dekretů a především to, zda jsou tyto zákony opravdu v praxi nepoužitelné.

Vy mlčte

Před šestapadesáti lety začaly děčínské úřady konfiskovat majetek rodiny Weigelů. Otec, kterému patřil třípatrový dům, byl již dva roky po smrti. Zemřel za války jako řadový voják ve službách wehrmachtu. Jeho manželka měla německé i české předky. Proto také spolu se dvěma syny nemusela z pohraničí odejít a získala bez větších problémů československé občanství. Majetek Franze Weigela byl samozřejmě zkonfiskován, úředníci se však při tom dopustili několika zásadních chyb (například chybně vystavili konfiskační výměr a nedoručili jej Weigelově rodině). Po roce 1989 se rodina začala o…