Osa zla nespí

Spojené státy mají potíže s prosazováním své vize konečného zúčtování s mezinárodním terorismem. Druhá fáze války proti teroru, jak ji v únoru definoval prezident George W. Bush označením Severní Koreje, Iráku a Íránu za „osu zla“, totiž narazila na hranice sfér zájmů mocností, jimž dominantní role Spojených států v mezinárodních vztazích stojí v cestě. Írán těchto třecích ploch dovedně využívá ke své vlastní hře.

Hedvábný Peking

Íránská solidarita s protiteroristickou kampaní v Afghánistánu byla ta tam, když se ukázalo, že z ní neplynou naděje na ukončení amerických snah o izolaci teokratického režimu v Teheránu. Projevy sympatií s oběťmi útoků z 11. září záhy vystřídalo častování americké administrativy přídomky krvelačných zabijáků. Írán se rozhodl pro roli země, která ukáže celému světu, jak vzdorovat americké hegemonii. Poslední týdny proto byly svědky silné protiofenzivy íránské diplomacie. Ta oslovila zejména Čínu a Rusko, dva stálé členy Rady bezpečnosti OSN, kteří oponují válečnému tažení proti státům „osy zla“. „Politika Pekingu je proti strategii síly a americké vojenské přítomnosti ve Střední Asii a na Blízkém východě,“ citoval například list The Teheran Times před dvěma týdny čínského prezidenta Ťiang Ce-mina, který byl v té době na oficiální návštěvě Íránu. „Jednou z nejdůležitějších věcí je pro Čínu ochrana rozvíjejících se zemí před domnělými nároky Spojených států,“ uvedl dále Ťiang. Tato slova musela působit na íránské…